Vstát v 7.30h., úprk do koupelny. Nezbývá čas na posedávání na posteli, takže hlava třeští a nohy se rychlým ranním tempem motají. V koupelně se naproti umyvadlu objeví cizí obličej, který nepoznávám. Páni, to jsem já, proletí mi hlavou. Obří pytle pod očima, které dosahují až někam ke kořenu nosu, obtisk krajky z polštáře na levé tváři. Co víc si přát. Zkrátka každý den je v mém bytě nějaký cizí člověk, který se na mě netváří zrovna přátelsky. Ale jsou i dny, kdy vypadá celkem mile.
Tak tedy člověka z obrazu upravím, vyčistím mu zuby a pak se společně přesouváme do pokoje, kde se odehrává zbytek ranního obřadu. Tedy udělat linky, namalovat řasy, obléci se. Tato fáze trvá nejdéle a na snídani tolik času nezbývá.
V kuchyni zjisťuji, že kafe došlo. V té chvíli se u dřezu objeví další cizí společník s naprosto nepřítomným výrazem ve tváři. Vypadá zkroušeně. Ranní příděl kávy nebude, odcházíme tedy společně do předsíně, kde si obouváme boty a vyrážíme na autobus.
Zjišťuji, že máme zhruba dvě minuty na sprint k zastávce. V tom okamžiku se zjeví další člověk, který má neskutečně dlouhý a rychlý krok a na zastávce nám zbržďuje řidiče, abysme to stihli do práce. Skvělý kámoš. Co bychom si bez něho počali.
Nadskakujeme na zadní pětce jako v babosedu a jedeme vstříc lepším zítřkům. Hurá, hurá. (bur)