Reklama
 
Blog | Barbarosa

Mravenečník a jeho velký pupek / pohádka na dobré spaní

Pan mravenečník žil s rodiči daleko za lesem v malebném domečku z mechu a kapradí. Jako malého ho rodiče pojmenovali po dědečkovi Emilovi. Jejich domovem bylo údolí, které mělo stejně roztomilý název, jako byl on sám. Jmenovalo se Duhovka. I když jsou mravenečníci celkem vysocí, Emil jako malý do takové výšky nedorostl. Jeho maminka sice říkala, že když bude jíst více, povyroste určitě alespoň o pár centimetrů.

A tak malý Emil jedl a jedl… a jedl… a jedl…

Až mu z toho narostl pupek, ale na výšku nevyrostl ani o píď.

Malý Emil se tím velice trápil. Když začal chodit do školy, ostatní děti mravenečníků se mu velice smály a ukazovaly si na něho. I přes snažení rodičů se jim nepodařilo od posměchu Emilka uchránit. Čím víc se však Emilek trápil, tím víc jedl, a tím mu i rostl pupek. Maminka s tatínkem se snažili Emilovi pomoct, ale jak říkával jeho tatínek, musel se s tím Emilek vyrovnat sám a po svém.

Jaro uteklo jako voda a když se přehouplo k létu, začal o svém trápení Emil přemýšlet. Chodíval k nedalekému jezírku, kde pozoroval divoké kachny na hladině, které si každý večer vyprávěly pohádky. Rád je poslouchal a uklidňovaly ho. Jednoho večera, kdy se vydal k jezírku naposledy, si vyslechl pohádku o malém ptáčku, který prožil podobný život jako on. Kachna, která jim pohádky vyprávěla si vybrala pohádku o labuti, která měla velice těžký život, protože si jako malá zlomila křidýlko. I když se po čase zhojilo, měla ho zakřivené. Malá labuť se však se svým osudem smířila a řekla si, že je veliké štěstí, že o křidýlko nepřišla úplně. Pro ni to bylo vlastně veliké štěstí a vážila si ho natolik, že byla v kraji považována za toho nejstatečnějšího ptáčka, který kdy v tomto údolí žil. Po vyslechnutí labutího příběhu se v Emilkovi cosi změnilo.

Od té doby přestal brát svou výšku jako problém a udělal z ní přednost. Začal chodit do školy se vztyčenou hlavou a s úsměvem na tváři. Maminka s tatínkem ho ráno nepoznali, jak celý zářil štěstím. Příběh o labuti se zlomeným křidélkem mu otevřel oči a Emilek přestal přemýšlet o tom, co změnit nemohl. Po čase zhubl, protože už tolik nejedl a byl spokojený. Ve škole si našel kamaráda Ctirada, se kterým se skamarádil natolik, že jim jejich přátelství vydrželo na věky.

Emil si uvědomil, že každý, i když není dokonalý a má nějaké chyby nebo nedostatky, je výjimečný. Od té doby nikdy nikoho nehodnotil podle toho, jak vypadal, ale podle toho jaký doopravdy byl. Jak se choval, co měl rád a jaká byl osobnost. Emilkovi vlastně jeho trápení pomohlo vidět svět lépe a o to více si pak vážil všeho, co mohl vidět nebo prožít. (bur)

zdroj: http://hobby.idnes.cz/mladata-sveta-mlade-mravenecnika-samolepkove-album-fxf-/hobby-mazlicci.aspx?c=A130325_232927_mladata-sveta-mfdnes_mce

Reklama