V mém okolí se v předešlých dnech narodila hned tři miminka za sebou. Shodou okolností to byly mé dobré kamarádky a já jsem musela vymyslet, co které z nich dám.
Pracuji v knihovně a o dětské knihy se velmi zajímám. Proto jsem se vydala do obchůdku, který byl specializovaný na dětskou literaturu. Strávila jsem tam skoro půl odpoledne a pročítala jsem si jednu knihu za druhou. Oči mi sklouzly na knihu Princ a princ od nakladatelství Meander. Kniha byla napsána v letošním roce v edici Modrý slon a je pod ní podepsaná Nizozemka Stern Nijland.
Jak samotný název napovídá, jedná se o vzájemnou lásku mezi dvěma muži, princi. Je to velice kontroverzní počin, jak se dá usoudit z názvu. I paní z obchodu s knihami mi dala za pravdu. Ptala jsem se jí na reakce lidí, kteří se dostali do kontaktu s touto publikací, a bylo mi řečeno, že polovina z nich by si knihu nikdy nekoupila a dokonce k ní mají odpor. A ta druhá? Ta ji svým dětem s chutí čte před spaním.
Já osobně jsem jí měla možnost číst. A mohu říci, že na mne nepůsobila moc dobře, a to nejsem žádný konzervativec. I přesto bych si ji nevybrala jako publikaci vhodnou k večernímu uspávání. Snažím se teď pátrat, jaký na ní mají čtenáři knihovny názor, a zatím se mi zdá, že je to padesát ku padesáti. Zkrátka „česká nátura“ se nezapře. Lidé mají odjakživa zafixované, že se udatný princ zamiluje do krásné princezny a mají společně kopu nádherných dětí. Království bude zkrátka vzkvétat.
Tato kniha však ukazuje, že i v
životě to chodí mezi lidmi různě a nabádá tak k zamyšlení, jestli nejsme přeci jen moc zaujatí vůči lásce mezi dvěma stejnými pohlavími. A jestli by se opravdu mýtus o jediné možné lásce mezi mužem a ženou, jak to známe z pohádek, neměl pomalu odbourávat. Pokud by se tak stalo a lidé by od narození byli vedeni k tomu, že je to tak v pořádku – že se to občas stává – tak by nikomu kniha o dvou princích nemohla vadit. Uvidíme, co na to bude říkat generace, která již bude okleštěna od tak svazujících dogmat a mileráda ji bude svým drobotinám číst. A děti ji nebudou brát jako „něco zakázaného“, co by neměly před spaním slyšet, ale něco, za co se nikdo nemusí stydět, a to dokonce ani král a královna. (bur)